„Úzkost je zcela přirozená emoce, která evolučně slouží k ochraně před nebezpečím“ říká dětská psycholožka Kamila Kunická.“Na rozdíl od strachu, který se týká konkrétního obsahu, nemá často jasnou příčinu a objevuje se pocit obavy z něčeho neurčitého. Bývá provázená tělesnými příznaky, jako je bušení srdce, bolest na hrudi, chvění rukou, obtíže s dýcháním, nevolností a dalšími. Může mít různou intenzitu a provází ji pocity napětí a nervozity. Každý člověk na ni reaguje a umí ji zvládat jinak. Neplechu potom dělá, pokud zasahuje do běžného fungování a objevuje se i v okamžiku, kdy je člověk v bezpečí.
U dětí i dospělých může nabývat různých podob a někdy jsou rodiče překvapeni, pod čím vším je úzkost skrytá, a že se příčiny některých dlouhodobých obtíží dítěte odhalí až na psychologickém vyšetření.
?Obtíže se spánkem – dlouhé usínání, časté buzení, strach z usnutí.
?Bolesti – břicha, hlavy, zad, motání hlavy, nevolnosti, obtíže s dýcháním.
?Hněv – podrážděnost, výbuchy vzteku.
?Obavy z některých situací – tělocviku, školních besídek, úrazu rodičů, obavy o prarodiče
?Vyhýbání se určitým situacím – kroužkům, shlukům lidí, některým cestám, nakupování
?Obtíže s rozhodováním.
?Výkyvy nálad.
?Obtíže se soustředěním a koncentrací pozornosti.
?Neschopnost relaxovat – dítě může být neustále napnuté a ve střehu.
?Negativita.
?Stranění se společnosti.
I tak se někdy úzkost může projevit.“
Co s tím?
1. Navštivte dětského psychologa nebo psychoterapeuta. Je to nejjednodušší a zároveň svým způsobem nejtěžší krok, který rodiče mohou udělat. Často se mu dlouho vyhýbají a vidí ho až jako poslední variantu, i když by mohli trápení s nadměrnou úzkostí vyřešit poměrně brzy a rychleji přijít na to, jak s dítětem pracovat a jaký přístup mu vyhovuje.
2. Mluvte s nimi. Nechte své dítě svobodně mluvit, svěřit ho se vším, co ho trápí a co se teď děje. Dejte svému dítěti najevo, že mu nasloucháte, a že tu pro něj jste a to, co prožívá, neberete na lehkou váhu.
3. Dechová cvičení a relaxace. Pomáhá snížit napětí v těle a navodit uvolnění. Je důležité si je zkoušet v době, kdy je dítě klidné, aby je postupně mohlo zkoušet použít i v okamžicích napětí. Co můžete vyzkoušet? Zklidnujici dýchání, svalové relaxace, mindfulness autogenní trénink a další (u dětí je nejlepší využít forem přímo upravených pro děti).
4. Pojmenovávejte s dítětem jeho emoce. Společně si snažte všímat, co se odehrává v jeho těle. Ptejte se, jaké myšlenky ho napadají.
5. Nacvičování a postupné vystavení situacím, ve kterých dítě úzkost cítí.
6. Nechte dítě vést si deníček (pokud už umí psát a psaní mu nevadí).
7. Naučte dítě úzkosti porozumět. Vysvětlete mu, co to úzkost je a jak funguje.
8. Najděte spouštěče úzkosti.
9. Mluvte o věcech, které můžeme jako lidé kontrolovat, a které se naopak dějí mimo naši kontrolu.
10. Dbejte na vyvážený životní styl – pestrá strava, pitný režim, dostatečný spánek, dostatečný pohyb.
Nezapomínejte, že úzkost je normální reakcí těla! Nejde se jí zbavit úplně. Pokud ji ale vaše dítě zažívá ve vyšší míře než je pro člověka přirozené, tak svému dítěti podejte pomocnou ruku a nebojte se obrátit na někoho, kdo vám s úzkosti pomůže.
Pokud Vás toto téma zajímá více – přihlaste se na webinář s dětskou psycholožkou Kamilou Kunickou, který bude probíhat 26.8.2021 od 16.30 do 18.30. Možnost shlédnout i ze záznamu po dobu 48 hodin.
